Dne 12. února 1933 byla v budově Občanské záložny v Českém Brodě (nyní radnice) ve čtvrt na dvanáct dopoledne, jak zaznamenal dobový tisk, zahájena posmrtná výstava díla akademického malíře Bořivoje Rambouska. Iniciátorem a hlavním aranžérem této výstavy byl Rudolf Petráň, českobrodský regionalista, vůdčí osobnost tehdejší Místní osvětové komise v Českém Brodě a osobní přítel rodiny Rambousků.

Kdo byli Rambouskové?

Inženýr František Rambousek, někdejší technický úředník českobrodského cukrovaru, vynálezce a uznávaný odborník, hlava technicky myslivá, jak o něm kdysi napsal red. Miškovský. Znalec a milovník přírody, člověk skromný, citlivý a vcelku svému okolí uzavřený. Dlouholetý přítel Mikoláše Alše – spolužáka z písecké reálky. Rodina Františka Rambouska žila v Liblicích. Po roce 1918 je osud navštívil v podobě drtivých ran – v roce 1921 náhle umírá jeho nadaný syn Bořivoj v srbském Pirotu, umírá jeho manželka a později v roce 1931 i nejstarší syn, uznávaný vědec entomolog , František. Třetí syn Jaroslav je v té době státní lesní v podkarpatských lesích…

"Tři sourozenci, tři chlapci až voskových tváří, po otci, cukrovarnickém inženýru a zapomenutém vynálezci, úžasně nadaní a v mládí úžasně plaší" – tak je charakterizoval v době konání posmrtné Bořivojovy výstavy nepodepsaný recenzent. Po otci byly všichni tři zamilovaní do hmyzí říše a všichni byli nadaní kreslíři. Jejich životní osudy byly rozmanité. Nejstarší František svléká s pocitem ulehčení kabát středoškolského profesora a stává se pracovníkem ve Výzkumném ústavu cukrovarnickém. S jeho jménem souvisí i jedna z významných kapitol prvého československého odboje: písemné spojení pražské Maffie se zahraničím, kde významnou roli hrál "tajný" inkoust, který po napsání zmizel a nedal se vyvolat běžnými metodami. Tato složitá konspirace a nebezpečná korespondence, jejímž hrdinou František Rambousek bezesporu byl, byla utajena a Rambousek byl uchráněn před žalářem. Po převratu v roce 1918 se stal členem prvního Národního shromáždění, účastnil se mírových konferencí v Paříži a Bruselu i cesty československých delegátů po Americe. Znal mnoho jazyků, byl výborný kreslíř i fotograf. Je autorem bezpočtu vědeckých prací v oboru entomologie. Nejmladší syn Jaroslav opouští jako hotový malíř paletu a štětce a s velkou pílí se stává houslovým virtuosem. Po válce odchází jako lesník do Padkarpatí. Prostřední Bořivoj zůstal věren své profesi, proud života jej zanesl do srbského Pirotu, kde působil jako profesor kreslení. Věnoval se politické satiře, ač již tehdejší kritici a znalci jeho duše říkali, že "nemohlo být většího omylu". Nemocné srdce nedopřálo Bořivojovi dlouhého života, umírá ve svých 34 letech.

Posmrtná výstava tvorby Bořivoje Rambouska v Českém Brodě byla jistě na svou dobu významnou událostí pro naše malé město. Záštitu převzal tehdejší vyslanec Jugoslávie dr. Grisogono a Akademie umění v Záhřebu, slavnostní projev pronesl tehdejší předseda čs. umělců grafiků Hollar prof. Vlad. Silovský a za kruh osobních přátel promluvil pan Jan Formánek z Bylan. Jeho řeč byla pro všechny zúčastněné velkým překvapením, neboť značně odhalil složitou duši Bořivoje Rambouska citacemi z jeho korespondence a z rozhovorů s ním.

V tomto stručném článku o dalších významných rodácích, kteří "zanechali otisky na českobrodské dlažbě" jsme chtěli pouze připomenout jejich význam. Na podrobnější a historicky správné zpracování významu jejich osobnosti ještě čekají…