(1849 – 1920)

František se narodil 20. května 1849 jako prvorozený syn v rodině Františka a Karoliny Pokorných v Českém Brodě a později měl ještě 8 mladších sourozenců. Rodina bydlela v čp. 142 na Pražském předměstí (dnes v místech parkoviště u zrcadla). Jeho otec, František Pokorný (1827 – 1908), byl rolník a majitel cihelny v Českém Brodě, ale předně prvním starostou samosprávného českobrodského okresu v letech 1865 – 1869 a poslancem zemského sněmu v letech 1867 – 1873. Nejstarší záznamy o tomto českobrodském rodu pocházejí z 1. pol. 17. stol.

František Pokorný studoval architekturu na Zemském polytechnickém ústavu v Praze, kde přednášel prof. Josef Zítek. Po ukončení studií vstoupil do Zítkova ateliéru. Tato skutečnost zřejmě ovlivnila to, že se stal v říjnu r. 1874 jedním z mnoha stavbyvedoucích při stavbě Národního divadla.

Počátkem 80. let působil v Římě jako stavební znalec ministerstva zahraničí a vedl restauraci velvyslaneckého paláce Palazzo di Venezia. Dle vzpomínky J. Miškovského posílal Pokorný z Říma dopisy do Našich hlasů. Jako vrchní stavební rada vedl stavební práce i na dalších velvyslaneckých budovách v Sofii, v Paříži, v Londýně, v Bělehradě a v Petrohradě. Podle jeho návrhů byl postaven na poč. 20. stol. Státní archiv ve Vídni.

František Pokorný se stýkal s předními českými vlastenci a umělci, a zejména při svém sedmiletém pobytu v Římě se stal jejich dobrovolným ochráncem. Byl přítelem tragicky zemřelého malíře Beneše Knüpfera († 1910). Přestože se jeho rodina z Českého Brodu odstěhovala, on sám získal v r. 1916 domovskou příslušnost ve Vídni, r. 1920 zažádal Fr. Pokorný a jeho synové Karel a Vojtěch o udělení slibu přijetí do českobrodského domovského svazku. Jejich žádosti bylo vyhověno a jako odůvodnění se uváděla starobylost rodu a jeho zámožnost. Rodina Pokorných v Českém Brodě založila nadaci "Chudý žák". V posledních letech života František Pokorný oslepl a zemřel ve Vídni 1. prosince 1920.

Zpracováno dle archivních pramenů a literatury v SOkA Kolín.

Mgr. Zuzana Miškovská