Vítězslav Kyšer
* 11.2. 1898 Přistoupim
† 16. 6. 1943 Plötzensee.


Vítězslav Kišer pocházel z židovské rodiny, jeho otec byl správcem židovského hřbitova v Přistoupimi. Vítězslav vystudoval reálné gymnázium. Politicky se při vstupu do legií přihlásil k realistické straně. Za prvé světové války byl do vojenské služby povolán 4. dubna 1916 k 10. zeměbraneckému pluku. Na italské frontě se nejdříve neúspěšně pokusil o přeběhnutí v srpnu 1917. Nakonec byl zajat až 17. června 1918 na Piavě v hodnosti praporčíka.
10. srpna 1918 vstoupil do čs. legií v Itálii v hodnosti praporčíka. Sloužil u 31. čs. střeleckého pluku jako velitel čety kulometů. Absolvoval vojenské kurzy na obranu proti letadlům, plynům a zásobovací kurz. 30. listopadu byl povýšen na poručíka a 28. února 1919 na nadporučíka. Se svým plukem se účastnil bojů na Slovensku. Vyzdvižen byl za své chování při odražení maďarského útoku u Užhorodu 5. dubna 1919. Obdržel vyznamenání Italským válečným křížem a Československou revoluční medailí. Po ukončení slovenské kampaně byl přidělen v měsíci listopadu roku 1919 k vojenské zásobárně v Praze a příští rok v září k vojenské zásobárně v Bratislavě. Legionářskou službu ukončil k 31. prosinci 1919. V záloze byl zpočátku přidělen diviznímu proviantnímu skladu č. 10 v Nitře. Od 1. ledna 1938 byl povýšen na kapitána v záloze.
V meziválečném období pracoval jako obchodní referent a věnoval se podnikání. Byl společníkem firmy "Radio Zenit Přelouč" a později byl majitelem firmy - zbrojovky, kterou postavil, Kyšer a spol. chemické a zbrojní závody Praha - Bojkovice (Bojkovice u Zlína na Moravě). Během německé okupace nevyužil možnosti emigrovat. Spolu s gen. Spěváčkem založili fond na podporu rodin důstojníků, kteří odešli za hranice. Za tuto činnost byl zatčen gestapem v noci 13. března v roce 1940 a odvezen do Pardubic. Stalo se tak patrně v období, kdy se připravoval k útěku z protektorátu na Slovensko a dále přes Maďarsko snad až na Blízký Východ (Sýrie). Po zatčení prošel Malou pevností v Terezíně a pak věznicí v Bayreuthu. Soud v Berlíně ho odsoudil k trestu smrti, který byl vykonán 16. 6. 1943 v Plötzensee. 8. června 1946 mu prezident Eduard Beneš udělil Československý válečný kříž 1939 "In memoriam" za uznání zásluh, které získal v boji za osvobození republiky.

text zpracoval Ladislav Jouza, Regionální muzeum Kolín