|
Karel
KRYL
Malá vzpomínka na velký koncert
Dlouho do noci jsme seděli po koncertu s Karlem Krylem a několika dalšími v tehdejší vinárně hotelu Slavoj. Co všechno jsme tam probírali…Během těch několika hodin jsme předělali svět, jak jednoduché se to tehdy zdálo. Už tehdy hlásal, že patří do „podhradí“ a ne na Hrad. Mnichov prý není Německo, musí se tam žít a Mnichovanem se stát. A moc ho mrzelo, že Jan Werich nemá na svém domě na Kampě důstojné připomenutí. Domluvili jsme se, že při příští návštěvě dojednáme podrobnosti - chtěl vlastním nákladem zřídit desku či jiné malé trvalé dílko, které by lidem připomínalo velikost Jana Wericha. A pak jsme šli každý po svých, on na pár hodin do hotelového pokoje, aby brzy ráno pokračoval ve své trubadůrské pouti po českých městech, my pak domů s hlavou plnou krylovských textů a melodií v naději, že příští rok se znovu setkáme. Podruhé
se koncert nekonal, i když přislíben. Nešlo to, prostě už nebylo
Karla Kryla… …podařilo se mu rozbít vlastní pomník, který stvořila jeho legenda. Tím se dostal znovu blíž k lidem, jak si přál, ale přináší mu to nemálo zklamání. V hospodách se často volá po "starých zlatých časech za komunismu". Odmítá demokracii bez sociálního aspektu, ale v politickém spektru nenachází stranu, která by to byla schopná nebo jen ochotná zajistit. Je unavený a rozčarovaný ze sílícího nezájmu obyvatelstva o veřejné dění. Dál vystupuje proti přehmatům politiků a v hospodářství, postrádá účinný a průhledný právní řád. Lidé ho stále nechápou. Trápí se tím, že jsou tak slepí a že jich je tolik. Dají mu za pravdu až v roce 1997, kdy se rozplynul mýtus Václava Klause a jeho ekonomické reformy. Karel Kryl se to už bohužel nedozví, 3. března 1994 umírá v mnichovské nemocnici na těžký infarkt.
převzato z
http://www.kryl.kat.cz/curriculum_vitae/curriculum_vitae.htm Mnoho informací, poučného i krásného o tomto člověku na: Klub
Karla Kryla -
http://www.kryl.kat.cz/
kresba Karel Kryl |
POLÉVKA PRO KARLA KRYLA… Malá,
nachýlená, zavalitější postava, v koutku úst čapkovsky sevřená
cigaretová špička s hořící, pro mne nestydatě páchnoucí, půlkou
cigarety… Na počátku byla smlouva, docela obyčejná agenturní smlouva, ovšem až po téměř ročním čekání – má prý toho moc. Smlouva přesná, podrobná: kdy, kde, za kolik, doporučená úroveň vstupného, požadavky na technické vybavení, nocleh pro dvě osoby a jedna porce teplé polévky po vystoupení... Snad kvůli doplnění soli, sil nebo obojího. Přivítání srdečné, těžko se dostáváme ke slovu. Na otázky odpovídá rád, zeširoka, někdy drsněji, jindy poeticky něžně. A stále nové a nové půlky cigaret. Vypije jedno české "kafe" a jde si zkoušet. Kytaru, hlas, mikrofony, zvuk. Moc spokojen není, ale říkal, že jinde bývá daleko hůře. Není dokonce spokojen ani se svou kytarou a novými strunami, stále se mu rozlaďuje. Najatí zvukaři dělají co mohou, ale s akustikou sálu se nedá v tuto chvíli nic dělat. Lehké pověrčivé kopnutí do zad od manažera a jde na jeviště. Do papiňáku jsme dali studenou vodu, sůl, třičtvrtě kila hovězího předního s kostí, drůbky ze dvou kuřat, velkou cibuli, mrkev a menší rajče. Trochu koriandru a pak přiklopit a vařit mírně skoro dvě hodiny. Silný a jiskrný vývar vylepšit trochou podušených žampionů, mladého hrášku a vaječnými noky s muškátovým květem. Na povrchu plavou drobné krátké trubičky pažitky a větší trubičky mladé natě sibiřské cibule. Tak vypadala polévka pro Karla Kryla. Koncert samotný nehodnotím, nejsem hudební kritik, snad jenom to, že splnil moje a snad nejenom moje, očekávání. Poněkud vlažnější nástup a malé intermezzo s panem Rudolfem Battěkem se jistě mnohým nemuselo líbit, ale bylo to tak, jak to bylo. Hloubka výrazových prostředků Karla Kryla je nepochybně postavená na textu, to je známý fakt, a myslím, že v tomto ohledu nezklamal. Jeho texty zpívané nebo čtené jsou drsné, pravdivé, burcující člověka z pomyslného klidu, nedají nám pokoje, zvedají nás z polospánku vlastní pýchy, domýšlivosti, nepoctivostí a polopravd. Jak sám říkal, "kazí" svými písněmi již čtvrtou generaci… Kytara zlobí a tak je nucen udělat v polovině malou přestávku, ač to není jeho zvykem a pokusit se ji doladit. Vše zlé je k něčemu dobré, druhá polovina koncertu má pak ten správný "krylovský" spád. Lidé kolem mne se viditelně baví, někteří zpívají spolu a je jim snad dobře. Závěrečný potlesk si vynutil přídavky. Malá autogramiáda uzavírá pro českobrodské publikum večer s Karlem Krylem. Setkání prvé a věřme, že ne poslední. Polévka byla silná a dobrá a postavila na nohy nejen Karla Kryla, ale i jeho průvodce i oba zvukaře z firmy AVICO a tak jsme se ještě sešli na trošce povídání ve Slavoji, které se protáhlo daleko do nového dne. Povídání obsáhlé, vzrušené, ale i poučné a kritické. Dotýkalo se skoro všeho – světa, vlád a prezidentů v něm, kultury, bavorských problémů, česko-slovenských problémů. Kryl byl leckde ve světě, hodně toho za ona dvě desetiletí viděl a poznal. Umí se dívat na náš i svůj region z různých úhlů a hlavně je stále doma tady. Zná situaci na hradě i v podhradí, zná mocné i lokaje, ví co je "řiťoplazectví", schované za loajálnost, ví jak chutná kamarádství a co to je, ví také, jak chutná, když se ho najednou nedostává. Malý velký muž se zapáchajícím "půlčíkem" cigarety v koutku sveřepých úst. Nebyl to ztracený čas, byl to dobrý čas, nejméně tak dobrý, jako ona silná hovězí polévka připravená s pečlivostí a láskou pro Karla Kryla. květen
1992 (Karel Boček)
|
