JAN KOULA

Profesor Jan Koula

Český Brod je rodištěm dvou významných architektů 19. a 20. století, kteří se osobitě a nesmazatelně zapsali do dějin české architektury. Byli to Antonín Balšánek a Jan Koula. V tomto krátkém článku chceme připomenout osobnost profesora Jana Kouly u příležitosti 90. výročí od jeho úmrtí. Jan Koula zemřel 18. května 1919 v Praze.

Jan Koula se narodil 7. února 1855 v Českém Brodě v čp. 47 na Husově náměstí. V roce1872 maturoval na reálném gymnáziu v Praze a po maturitě ve studiích pokračoval na pražském Českém vysokém učení technickém (ČVUT) studiem architektury u profesora Josefa Niklase, V roce 1877 zamířil do Vídně na Akademii výtvarných umění k prof. Theofilovi Hansenovi, významnému znalci antiky. Po návratu do Prahy v roce 1878 získal na pražské technice místo asistenta u prof. Josefa Schulze, který byl tehdy profesorem na architektuře ČVUT.^[1] V roce 1880 Jan Koula získal titul docenta, roku 1885 se stal mimořádným a v roce 1897 řádným profesorem ČVUT pro odbor architektonického tvarosloví, ornamentálního a technického kreslení. Zároveň přednášel o perspektivě na pražské akademii umění. Koula patřil k čelným představitelům vlny novorenesančních tvůrců. Buduje Národopisné muzeum v rámci Národního muzea, v l. 1892–1917 je správcem národopisných a archeologických sbírek.

Jan Koula, spolupracovník a pokračovatel Ant. Wiehla, byl nejen tvůrčím architektem historizujícího a folklórního směru. Byl především vynikajícím znalcem a propagátorem lidového umění, lidové architektury a interiérů[2], uměleckého průmyslu. Jakožto výborný výtvarník navrhoval sgrafita na budovy, nábytek, skleněné předměty, mříže, šperky, výšivky aj. Rozvíjel rozsáhlou sběratelskou činnost, uloženou zejména v Národopisném muzeu v Praze, zabýval se záchranou architektonických a uměleckoprůmyslových památek. Také jako kreslíř a akvarelista byl nezapomenutelný. Tvořivě se projevoval jako architekt a urbanista. Na přelomu 19. a 20. století zpracoval iniciativní návrh na překopání letenské stráně v Praze v pokračovaní osy secesního mostu Svatopluka Čecha. Získal významné ceny v soutěžích na úpravu Vlašského dvora v Kutné Hoře, Strakovy akademie^[3] v Praze, mostu přes Vltavu při pražském Národním divadle.

V krátkosti připomeňme jeho další nejznámější díla a architektonické projekty. Je to například jeho vlastní dům v Praze-Bubenči, Slavíčkově ulici 153, rodinná vila v lidovém slohu z roku 1896, kde žil i se svým synem, také architektem Janem Evangelistou Koulou. Jan Koula je autorem nejen vlastního domu, ale i sgrafit na fasádě. Z jeho dalších děl nutno jmenovat úpravu interiérů paláce V. Lanny v Hybernské ul. čp. 1030 v Praze (1880), Českou chalupu na Jubilejní výstavě v Praze (1891), Rychtu na Národopisné výstavě v Praze (1895), novorenesanční Suchardovu vilu v Slavíčkově ul. čp. 151 v Praze-Bubenči (1895–96), novorenesanční dům Adolfa Heyduka, Tyršova ul. čp. 438 v Písku (1899), novobarokní dům v Pařížské tř. čp. 1073 v Praze (1902), dům na Staroměstském nám. čp. 608 v Praze (1904–05), úpravy Staroměstské radnice a sousedícího domu U minuty v Praze, Čechův most v Praze (1906–08, s Ing. M. Petrů), nerealizovaný, již zmíněný známý projekt, vyústění mostu Svatopluka Čecha s průkopem na Letnou (1908–10) a úpravy Strakovy akademie v Praze, dále pak pavilón Maroldova panoramatu Bitvy u Lipan v Královské oboře v Praze (1908), rekonstrukce historické renesanční radnice v Plzni a její spojení s vedlejším domem čp. 290 (1907–12) a jiné.

Nesmíme samozřejmě zapomenout na realizované a známé projekty ve svém rodném městě. Je to především českobrodská novorenesanční sokolovna z roku 1884, novorenesanční školní budova měšťanské školy pro chlapce z roku 1883 v dnešní Tyršově ulici, později doplněna přistavenou[4] budovou dívčí měšťanky. Dále pak novogotický dům čp. 76 s charakteristickým arkýřem na Husově náměstí, postavený v letech 1908–1910 pro Františku Koulovou, sestru prof. Kouly. Navrhl pomník Prokopa Holého (1910) v Českém Brodě, který pak vytvořil tehdy mladý sochař z Prahy Karel Opatrný.

Profesor Koula se také pilně zúčastňoval četných soutěží ve svém oboru. Jmenujeme například Reprezentační dům hl. m. Prahy (1903), úpravy Vlašského dvora v Kutné Hoře, divadlo ve Slaném, přestavba Staroměstské radnice, rekonstrukce kláštera sv. Anežky České aj. Pozoruhodná je i publikační činnost Jana Kouly. Jmenujeme alespoň dvě publikace: Památky uměleckého průmyslu v Čechách (I. díl 1882, II. díl 1888) a Články a studie o keramice, sklu, hrnčířství, uměleckém kovářství, národních krojích aj. Vynikajícím způsobem redigoval od roku 1881 Architektonický obzor a působil také jako výtvarný redaktor Národních listů. Byl spoluzakladatelem Klubu za starou Prahu.

Jeho výtvarné a uměleckořemeslné práce – akvarely, sklo a keramika, nábytek, šperky a kovářské práce – jsou uchovávány ve sbírkách mnoha našich muzeí a galerií, především v Uměleckoprůmyslovém museu a Národní galerii v Praze, Regionálním muzeu v Kolíně (Podlipanském muzeu v Českém Brodě), Západočeském muzeu a Západočeské galerii v Plzni nebo v Moravské galerii v Brně.

V našem krátkém povídání o významném českobrodském rodákovi se nelze nezmínit i o jeho aktivitách mířících na Slovensko. Jan Koula byl jednou z těch českých osobností, které nezištně pomáhali Slovensku a to ještě před vznikem Československé republiky v roce 1918. Tento jeho přínos je málo známy a zdá se, že i nedoceněný. Na Slovensko podnikl řadu cest, spolupracoval s Jozefom L´. Holubym[5] a Andrejem Kmeťem[6], obdivoval a studoval a hlavně sbíral slovenské lidové umění, lidovou architekturu, zkoumá historii vzácných staveb, píše a vydává posudky, doporučení. Fotografuje kroje ze Slovenska, popularizuje umělecké výrobky slovenských žen, zkoumá lidové kroje. Chápe česko-slovenskou spolupráci jako součást slovanského bratrství. Jan Koula byl i spoluorganizátor známé slovenské národopisné výstavy v létě roku 1887 v Turčanském Sv. Martině, spolupůsobil i při výstavbě martinského Národního domu.

Jan Koula se ještě dožil národního osvobození a vzniku ČSR. Zemřel v Praze – Bubenči 18. května 1919. Jeho syn Jan E. Koula (1896 – 1975) se ještě více zapsal do slovenské kulturní historie než jeho otec. Působil jako profesor na Fakultě architektury a pozemního stavitelství Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě. Mimo jiného přednášel předmět lidová architektura a se svými tehdejšími asistenty, pozdějšími významnými architekty Vojtěchem Vilhanem a Ferdinandem Milučkým podnikal výzkumné cesty po Slovensku, získával zajímavý materiál o lidové architektuře a lidovém umění a společně s výsledky seznamovali tehdejší posluchače architektury.

Profesor architekt Jan Koula je pohřben ve svém rodném městě v rodinné hrobce, kterou si kdysi i sám navrhnul.

V roce 2005, k 150. výročí narození, se podařilo Národnímu technickému muzeu v Praze připravit – především díky nevšednímu úsilí rodiny architektovy – výstavu v Podlipanském muzeu, která celoživotní tvorbu Jana Kouly představuje ve vzájemných souvislostech jeho mnohostranného talentu.

Podle různých pramenů napsal Karel Boček

Na obrázku vpravo nahoře je hrob Jana Kouly na českobrodském hřbitově. Obě podobizny zobrazují arch. Jana Koulu v různých obdobích jeho života.

Poznámky

Tento článek byl uveřejněn v Českobrodském zpravodaji č.5/2009