"Narodil jsem se v Liblicích, dnes součásti Českého Brodu, v čísle popisném 52, v domě, jehož majitelem byl českobrodský cukrovar. Bylo to 10. měsíce července v roce 1922. Otec Josef Kapička, mědikovec a svářeč, matka Josefa Kapičková, rozená Nekolná z Českého Brodu.

Za "naším" domem byly dva rybníky, jejichž zimní, ledem pokrytý, povrch se výrazně zapsal také do mé výchovy, stejně jako členství v českobrodském Sokole. Rodiče mě do Sokola zapsali již v mých sedmi letech, oba silní příznivci i členové tohoto tělovýchovného hnutí. Od roku 1932 až dosud jsem se zúčastnil cvičení na všesokolských sletech.

Základní školství jsem si odbyl v Českém Brodě v letech 1928 až 1937 a 19. července téhož roku jsem nastoupil jako učeň – elektromechanik u firmy MIKROFONA PRAHA. Za rok poté jsem byl přijat na Vyšší průmyslovou školu v Praze Smíchově, kde jsem v roce 1942, právě v den atentátu na říšského protektora Heydricha, maturoval. Ten den vlaky do Prahy nesměly dojet a tak nás vysadili ve stanici Běchovice, odkud jsme museli zbytek cesty absolvovat pěšky. Na silnici nás kontrolovali příslušníci "SS" a stále jsem musel zdůvodňovat proč právě nyní chci do Prahy. Nakonec jsem do školy došel, ale až v pravé poledne. Omluven jsem byl a přes vážnost chvíle i přezkoušen a vysvědčení dospělosti jsem obdržel. V mém maturitním roce, tedy v roce 1942, jsem už dříve měl vyjednáno s Dr. Hodanem, zástupcem firmy Siemens, přijetí k této firmě s umístěním do závodu St. Visato v Brazílii na stavbu vodních elektráren. Vzhledem však k válečnému stavu a s tím souvisejících možností, či spíše "nemožností" k nástupu nedošlo a tak místo do této atraktivní země jsem měl nastoupit jako mnoho jiných příslušníků našich ročníků na nucené práce do "Reichu". Českobrodský "pracák", zastoupený velmi aktivním panem Šubrtem, se převelice snažil mě dostat do připravených vlakových souprav – směr Velkoněmecká říše. Samozřejmě, že se mi nikterak nechtělo a tak jsem poslechl rad některých svých přátel a známých, kteří mi doporučovali nastoupit u některé firmy v Praze, která pracovala pro německou armádu. To se nakonec zdařilo a tak jsem byl 15. října 1942 přijat ředitelem Ing. Jansou do ČKD PRAHA Vysočany, kde jsem pracoval až do 31. října 1945, kdy jsem byl přijat na ČVUT Praha, obor silnoproud. To je další kapitola mého života, k ní se vrátím.

Rok 1945 byl i pro mne rokem radostným, německá okupace byla ta tam a my mladí jsme si mysleli, že nás čeká už jen to lepší a radostné. Vzpomínám si, že jsem v květnu toho roku sloužil jako spojka okresního velitelství v Českém Brodě (mělo stanoviště v budově okresního úřadu v čp. 56 na dnešním Náměstí Arnošta z Pardubic) a zúčastnil jsem se i odzbrojování ustupující německé armády. Chvíle pocitu zadostiučinění a nezměrné radosti…

Za necelé tři roky jsme byli postaveni před další životní zkoušky a trable. Nastupující komunismus a likvidace téměř všeho, co jsme považovali za správné a demokratické, v čem jsme byli před válkou vychováni, masarykovské pojetí demokracie, nás vysokoškoláky vyhnalo do ulic k různým veřejným pochodům a demonstracím. Vzpomínám, že nejhorší to snad bylo při jedné demonstraci na Václavském náměstí, kdy povolaná milice, zvaná lidová, nás doslova bodala bajonety nasazenými na puškách do nohou, do pat, při pochodu. Samozřejmě tyto aktivity měly vliv i na další průběh studia, hrozilo vyloučení. My, posluchači ČVUT, jsme se dohodli a nastoupili dobrovolně na brigádu do uhelných dolů a po dobu tří měsíců letních prázdnin jsme pracovali na dole Jan Šverma v Komořanech. Průchod tímto dělnickým sítem nám umožnil dostudovat a tak jsem druhou státní zkoušku složil v roce 1951 a ještě v témže roce jsem nastoupil do národního podniku ZEZ Praha – výroba elektrických pecí. V tomto podniku jsem pracoval prakticky až do odchodu v roce 1984. Do firmy jsem se ještě jednou vrátil a to na její žádost a svůj definitivní odchod datuji rokem 1993.

V roce 1990 jsem byl v komunálních volbách zvolen za KDU-ČSL do městské zastupitelstva, což se protáhlo po dalších volbách až do dnešní doby. V místní samosprávě jsem působil i jeden rok jako místostarosta města a to v roce 1997. Vedle těchto komunálních funkcí jsem byl zvolen i starostou TJ. Sokol Český Brod a současně i starostou Středočeské župy Jana Podlipného v Praze na pětileté funkční období. Díky úrazu jsem výkon sokolských funkcí přerušil a zůstávám pouze členem Zastupitelstva města v tomto volebním období a jsem členem Masarykovy společnosti Praha. V roce 2000 mi byla svěřena funkce kronikáře města a od roku 1991 jsem místopředsedou Spolku pro ochranu kulturních a historických památek Českobrodska.

Co ještě říci? Snad jen tolik, že jako mladík jsem hrával celých deset let ochotnicky divadlo a za S. K. Český Brod první třídu v hokeji. Jako branec jsem sloužil v Litoměřicích u ženistů, mám ženu Marii a syna Josefa, mám rád zvířata, přírodu, pravdu, město Český Brod a naši státní hymnu. Nesnáším lež, faleš a násilí jakéhokoliv druhu…"