V Legiích bojovalo 80% Sokolů

Životopis bratra Františka Fikejse

Narodil se 15.11. 1896 v Českém Brodě jako syn Jana Fikejse – majitele živnosti Prodej a oprava hospodářských strojů a matky Julie, rozené Grohové, Žižkova 308. V r. 1905 začal cvičit v Sokole Č. Brod. V r. 1910 byl otcem vyslán do Vídně do učení v profesi universální strojní zámečník se zaměřením na hospodářské stroje. Tovaryšské zkoušky absolvoval s vyznamenáním. V důsledku toho byl určen na výrobní praxi do USA a byl mu zaplacen lodní lístek. Od otce dostal souhlas s tím, že matka se to zatím dovědět nesmí. Těsně před odjezdem do Terstu dostal telegram tohoto znění: Františku přijeď ihned matka těžce nemocna. Jaké ale bylo překvapení, matka jej přivítala zcela zdráva, že chtěla zabránit jeho cestě do USA, že by jej už nikdy neviděla. Tak skončil Františkův plán velké cesty za oceán. Výrobní praxi tedy absolvoval v otcově podniku také s velkým úspěchem.
V r. 1915 (v I. světové válce) narukoval na vojnu v Jaroměři. Po skončení základního výcviku byl převelen do sousedního Josefova. Zde absolvoval tvrdý výcvik s přípravou k nasazení na jižní frontu.
Dne 23. května 1915 Itálie vypověděla válku Rakousko-Uhersku, změnil se i dislokační plán vojska vycvičeného v Josefově. Bylo rozloženo jako obranný val Gerizia–Terst–Koper–Pula–Rijeka. Začátkem června 1918 byly svazky rakousko-uherské armády dislokovány na celém úseku řeky Piavy. Dne 15. června 1918 v časných ranních hodinách na celém úseku Piavy byla zahájena ofenzíva, od níž si centrální mocnosti slibovaly konečné řešení válečného konfliktu v této oblasti ve svůj prospěch. V úseku dolní Piavy, který bránila 3. italská armáda s hlídkovými oddíly 1. praporu 33. pluku čs. legií. V tomto dolním úseku se podařilo br. Fr. Fikejsovi spolu s dalšími dvaceti muži přeběhnout k čs. legionářům i s plnou polní. V té době byl v Římě M. R. Štefánik se svou inspekční skupinou, která na úseku italské fronty přeběhlým českým vojákům rakouské armády předávala uniformy francouzské armády – aby v případném zajetí nebyli popravováni jako desertéři. Po bojích na Piavě provedl přehlídku čs. legionářů M. R. Štefánik a na památku jejich bojů ponechal nově ustanovenému pluku padulský prapor s obrazem Za svobodu.
Domů se Fr. Fikejs dostal v prosinci 1918. Po náležitém odpočinku rozvíjel svoji činnost pracovní v otcově podniku a sportovní aktivitu v Sokole Č. Brod. Dlouho se ale z míru neradoval. V roce 1919 bylo Slovensko ohroženo vpádem Maďarů z tzv. komunistické Maďarské republiky rad. V Sokole v Č. Brodě začal organizovat dobrovolníky na pomoc Slovensku vyhnat Maďary. V krátkém čase se mu podařilo získat pro vlastenecký čin 14 českobrodských Sokolů. Po krátkém tvrdém výcviku si tito bratři slovenskou anabázi rozmysleli a odřekli účast z různých důvodů. Jediný Fr. Fikejs zůstal věrný slibu a jel bojovat na Slovensko, měl zkušenosti z bojů na jižní frontě a na Piavě. Sokol Josef Kapička z Českého Brodu (nar. 29.1.1891) se také účastnil obrany Slovenska. Jeho bojová činnost trvala od 10.5.1919 do 30.10.1919 tj. 173 dní, tj. 6 měsíců bez 11 dní. Bděl nad ním Anděl strážný – vrátil se nezraněn. Krátce po návratu domů se zapojil do pracovního procesu v otcově živnosti a v Sokole nacvičoval na VII. Všesokolský slet. Při nácviku a secvičné se seznámil se sestrou Toničkou Královou ze Sokola Velenka – oba našli k sobě zalíbení. V r. 1920 se konal VII. Všesokolský slet na Letné. František a Tonička byli také aktivně účastni jako cvičenci.
Se ženami cvičila již ses. Marie Provazníková. Stala se nemilá věc – mužům se jaksi nepodařil nástup. Před nástupem žen ses. Marie Provazníková volala: sestry, dejte si záležet a napravte nepodařený nástup mužů vlastní maximální pílí – a povedlo se to s velkou slávou. Tolik ze vzpomínek Toničky Králové, budoucí Františkovy manželky. V roce 1922 předal podnikatel Jan Fikejs živnost hospodářských strojů svému synovi Františkovi. Dne 14. července 1923 se ve Velence konala svatba Toničky a Františka. Sokol Velenka písemně popřál sokolským novomanželům a to starosta V. Bašus a jednatel V. Augustin. Tomuto sokolskému páru se narodily tři děti, dcery Jana, Zdeňka a syn Julius. Po svatbě byl Františkův podnik značně rozšířen a zmodernizován. František cvičil na dalších sletech VIII. – 1926 a IX. – 1932. V r. 1935 měl pracovní úraz zaviněný spolupracovníkem, na jehož následky přišel o pravou nohu pod kolenem. Po uzdravení užíval protézu, zapojil se opět do pracovního procesu ve svém podniku a znovu se naučil jezdit na kole. Z těchto tragických důvodů se již neúčastnil X. Všesokolského sletu 1938 coby cvičenec, ale jako divák ano.
Po nástupu komunistů k moci v r. 1948 byl násilně zrušen Sokol. Při tvorbě tzv. JZD nabízeli Františkovi komunisté, aby dobrovolně nechal znárodnit svoji živnost. Po odmítnutí této nehorázné nabídky mu byly oficiálně ukradeny 2 kompletní mlátící soupravy na obilí bez náhrady a bez nároku na penzi. Měnová reforma v roce 1953 dovršila jeho ožebračení.
Bratr František Fikejs zemřel dne 28. 2. 1967 ve věku 71 let v tichosti v pražském bytě své dcery Jany. Na jeho přání byl po smrti oblečen do sokolského kroje svým zetěm Josefem Houslarem. Pohřeb se konal na českobrodském hřbitově, kde byl uložen do rodinné hrobky.
Josef Houslar

na hlavní stranu MKIC