Jiří František Čermák (1749 – 1817)
V letošním roce uplyne 250 let od narození českobrodského písmáka Jiřího Fr. Čermáka, který bývá někdy srovnáván se svým současníkem, milčickým písmákem Fr. Vavákem. I když jeho skromné paměti zdaleka nedosahují Vavákových rozměrů, přesto jsou významnou sondou do života měšťanské rodiny a měšťanského prostředí na přelomu 18. a 19. století.
18. listopadu r. 1749 se v Hradeníně u Plaňan v rodině ovčáka Jiřího Čermáka narodil Jiří František Čermák, který pokračoval v otcovském povolání a jako tovaryš vstoupil do služeb ovčáckého mistra na černokosteleckém panství. Ve 23 letech se oženil s Kateřinou Černou (1755 – 1851), dcerou ovčáckého mistra z Tuchoraze. Na jeho dalším působišti, v panském ovčíně ve Hřibech, jej zastihlo vydání tolerančního patentu a již následujícího roku 1782 se s celou svou rodinou přihlásil k evangelickému vyznání víry, což jej připravilo o místo panského správce ovčína. Aby existenčně zajistil početnou rodinu, najal si statek v Hlaváčově Lhotě u Třebovle od rytíře Petra Vokouna a zde úspěšně hospodařil 6 let. Již v roce 1788 si tak mohl koupit za 14 500 zl. tzv. Vejvodovský dvůr na Pražském předměstí v Českém Brodě (v místech podniku REPRO v Žižkově ulici) o výměře necelých 70 jiter od rytíře Jana Ignáce ze Stromberka. Dvůr se skládal z prostorného stavení, velkého dvora, stodoly o dvou mlatech, špejcharu, kůlny, 4 vepřínů, stáje pro 10 koní, chléva pro 20 krav a ovčína pro 300 kusů ovcí. K domu náleželo polovárečné právo. Čermák byl dobrý hospodář. Svůj majetek rozšířil o dalších 30 jiter půdy a další půdu si ještě pronajal. V sousedství dvora zakoupil ještě dva domy. Po jeho smrti vystavěli jeho synové rozlehlý rohový jednopatrový dům, který byl zbourán v 70. letech při stavebních úpravách pro potřeby Fotochemy. (Žižkova ul., u křížku.)
Jiří Fr. Čermák zemřel 9. února 1817, měl celkem 13 dětí, z nichž 6 se dožilo dospělého věku a svého otce přežilo. Dědicem českobrodského hospodářství se stal nejstarší syn Jiří (1771 – 1821), který však tragicky zemřel a hospodářství se po jeho smrti ujal druhý Čermákův syn Matěj (1779 – 1854), který byl stavebním inženýrem na černokosteleckém panství. Dcery Jiřího Fr. Čermáka byly: Anna, provdaná Sixtová na dvoře Skalka u Kolína, Kateřina, provdaná Májová v Říčanech, Barbora, provdaná Václavíková v Žehuni a Karolina, provdaná Setikovská v Berouně.
Matěj Čermák se oženil s Magdalenou Trischlovou z Rumburka a jejich děti byly: Eduard, Vilém Gustav, Vilém Jiří, Bedřich Emanuel a Vilemína Růžena Barbora, provdaná Kotková. V roce 1837 M. Čermák ovdověl a v roce 1840 se oženil s Ludmilou Knoblochovou z Prahy, kde M. Čermák krátce provozoval povoznictví.
Potomci Jiřího Fr. Čermáka jej však nenásledovali ani ve víře, ani v písmáctví. Syn Matěj s rodinou přestoupil ke katolické víře, jeho děti se poněmčily a posléze opustily rodné město a usadily se mimo Čechy. Matějův syn ing. Vilém Čermák se účastnil stavby železnice v carském Rusku u Petrohradu v r. 1836 a posléze železnice olomoucko-pražské v letech 1843 – 1845. Zachovaly se po něm dopisy (psané německy), které psal otci z cest po Evropě.
Jiří František Čermák se stal zámožným českobrodským měšťanem. Živě se zajímal o události kolem sebe – odebíral noviny, kupoval české knihy, psal rodinnou kroniku a jistě byl i uznávaným hospodářem, ale veřejného života ve městě se neúčastnil. Jednak byl nově příchozím a pak byl evangelického vyznání. Tato okolnost vedla k tomu, že byl více znám v evangelických kruzích, až do své smrti byl kurátorem evangelické církve ve Kšelích, do jejíž pamětní knihy vepsal několik stránek o aktuálním dění mezi evangelíky na Českobrodsku. Rodinná kronika se do dnešních dnů v originále nezachovala, shořela při požáru Staroměstské radnice na sklonku 2. světové války. Téměř v úplnosti se zachovala jím založená rodinná knihovna, která je dnes spolu s písemnostmi po rodině Čermákově uložena ve Státním okresním archivu v Kolíně.
Z. Miškovská, SOkA Kolín