Dne 4. února 1437 vydal Českému Brodu císař římsko–německý Zikmund Lucemburský, nedávno po dlouhých válkách Čechy přijatý za krále, důležitou listinu. Uznal jej královským městem, připojil jej k městům, která příslušela "k stolu, vlastnictví, komoře krále českého", i ustanovil, že se jeho měšťané mají říditi právem Starého města pražského, že mají odváděti do královské komory roční úrok a že mají podléhati soudu i správě podkomořího království. A tato listina byla doplněna jinou listinou vydanou zanedlouho potom dne 13. března jíž povolil městu Českému Brodu i městský znak neboli erb.

Vzácné listiny provedly tehdy závazné akty, které hluboko zasáhly do právního postavení i do vnitřního života města. Český Brod byl před husitskými válkami městem pražského arcibiskupa, ve válkách byl dobyt pražany a jim podřízen, potom se ho proti pražanům zmocnil Žižka a zůstal Sirotkům. Avšak po porážce Sirotků u Lipan byl uveden v nejistotu, který bude jeho osud. Obavy, že se snad vráti v poddanost na některé vrchnosti byly právě odvráceny obojí zmíněnou listinou: Český Brod byl přijat v bezprostřední závislost na králi a tím se dostal mezi přední města země. A to tenkrát znamenalo, že je zařaděn i do městského stavu jenž pod vůdcovstvím Prahy nejen mohl hájit na sněmích a jednáních svých práv a náležitostí, nýbrž mohl vedle šlechty, vedle pánů, i rytířů rozhodovati i u zemských berních i v zemských potřebách. A rovnost se šlechtou dávala každému královskému městu oprávnění, aby měl své volné statky zemské a aby z měšťanů a obyvatelů i z poddaných vesničanů mohlo stavěti vojsko, řídící se vůlí obce i bojující pod městským praporem.

Toto vzmohlé postavení královských měst byl výsledek husitské revoluce, která prokázala sílu a význam měst a vynesla jejich svobodu. Jestliže si Český Brod získal takových vymožeností a oprávnění, byla to milost krále, ale víc než milost krále působila důležitost a cena města samotného. Český Brod bylo město, jehož hodnoty byly uznávány i v době, kdy náleželo arcibiskupovi, jeho hodnoty se prokázaly i v časech potomních a měšťané vědomi si toho, napjali síly, aby se závažnost města ještě více povýšila. Tehdy včas, kdy se Zikmundem bylo smlouváno a kdy Český Brod neměl pána, prozíraví konšelé byli v Českém Brodě jako obětaví měšťané. Zesílili hradby městské, zvelebili město a opatřili jemu taková zařízení, jaká měla skutečná města královská. A spoléhajíc na to, zvláště na moc městských hradeb, jednáním dosáhli přízně krále, jemuž bylo jednati tak, aby se zbavil všech protivníků v zemi. Každé obezděné město byla vojenská pevnost, mohlo se brániti, pomocníky zjednati, to vše Českobrodští mohli položiti na váhu a připadlo jim k dobru. Co jim Zikmund Lucemburský udělil, to si vlastně Českobrodští vymohli, to si samostatně opatřili. A tak Český Brod prokázal, že záleží především na všech samotných, kdo si chtějí svobody získati a udržeti.